Asi každý ví, že nejsme schopni vidět za snížených světelných podmínek, například po západu Slunce, vidět tak dobře jako například kočky. Je tedy jasné, že potřebujeme umělý zdroj světla. Ale kde ho získat?
Dlouhou dobu jím byl oheň, v nejrůznějších podobách. Nejprve to bylo otevřené ohniště, později krby a nakonec plynové lampy. V některých domácnostech se drží dodnes, avšak dnes již nikoliv jako zdroj osvětlení, nýbrž pouze tepla.
S ohněm byla totiž řada problémů. Tím hlavním byl fakt, že osvětloval poměrně malou oblast. Přeci jen, záře, kterou vydává, není až tak příliš jasná. Bylo tedy nutné sebou nosit pochodně, později svícny, tedy jakési předchůdce dnešních baterek, pokud jste šli v noci po chodbě.
Dále je zde samozřejmě ten neopominutelný fakt, že oheň, zejména ten otevřený, představuje riziko požáru. Stačí malá nepozornost a nehoda je na světě. Jistě, existovaly metody prevence, avšak ani ty nebyly stoprocentně efektivní.
A zapomenout nesmíme ani na fakt, že oheň bylo nutné prakticky neustále krmit. Polena či uhlí v krbu shořela, knot svíčky dohořel. Nebylo tedy možné nechat jej delší dobu bez jakékoliv pozornosti. Nemohli jste tedy například na několik hodin odejít, nebo v noci celou noc spát, aniž byste alespoň jednou nevstali a nepřiložili.
Dále je tu fakt, že vyhořelé ohniště bylo nutné čistit, což byla prašná a nepříjemná práce. Jemný popílek má tendenci se při sebemenším závanu vánku vznést, a rozhodně není nic příjemného, když vám spadne do očí. A tuto proceduru bylo nutné provádět každý den.
Naštěstí bylo vynalezeno něco lepšího, konkrétně žárovka h7. Ta představovala ve své době revoluci. Najednou jsme zde měli bezpečný světelný zdroj, který mohl běžet prakticky, jak dlouho jsme chtěli, aniž bychom jej museli přímo krmit.
Není tedy divu, že se velmi brzy masově rozšířila. A i když dnes máme spoustu nejrůznějších druhů všech možných barev a velikostí. Základní princip zůstává stejný. To je důkaz toho, že jde o skutečně nadčasový vynález. A jako k takovému bychom se k němu měli chovat.
