Důležitou kapitolou v dějinách výroby plastických hmot je systematické třídění plastového odpadu. Tím se lidé zabývají teprve několik desítek let, od doby, kdy jsme si uvědomili, že nám plasty začínají doslova přerůstat přes hlavu. Ještě před 25 lety lidé plasty téměř vůbec netřídili Když se rozjela sériová výroba termoplastů, tedy tepelně tvárných plastických hmot, jen stěží si lidé představili, jak masivní využití tento materiál najde za padesát let. V polovině 20. století, kdy se s touto technologií lidé teprve seznamovali, začala poptávka po plastech stoupat zejména ve spotřebním zboží v domácnostech. Staré keramické nádobí bylo nahrazováno plastovými hrnky, talíři, příbory, miskami, možná si vybavíte film Pelíšky, kde Miroslav Donutil předvedl fantastickou komickou scénu s polypropylenovými kalíšky. V té době však nikdo neřešil odpadové hospodářství a až do poloviny 90. let bylo běžné plasty odhazovat do popelnic a kontejnerů s komunálním odpadem. S tříděním plastů se tedy začalo poměrně nedávno. Podle statistických údajů dnes sedm plastových lahví z deseti končí mezi tříděným odpadem a zbylé 3 láhve bohužel projdou procesem spalování ve spalovně. Český patent na zpracování tříděného odpadu Kdyby byli lidé důslednější, mohli bychom použité materiály lépe využít, a to mimo jiné i zásluhou českého patentu. Ten pochází z Akademie věd ČR a vynález se ujal i v okolních evropských zemích, dokonce i v Číně. Z polyetylenových použitých lahví původně nebylo možno vyrobit stejný výrobek. Český patent však umožnil pomocí mikrovln plasty roztavit tak, že vzniká tzv. virgin PET, tedy polyetylen , jakožto výchozí surovina pro výrobu nových lahví. Z této taveniny lze také vyrábět spacáky s mikrovláknem, náplně do 3D tiskáren, batohy, koberce, textil (fleecové bundy), části interiéru vozidel, části obuvi, atd. Jistý problém však vzniká u tříděného odpadu, který pochází z doby, kdy kvůli nedostatečné legislativě plasty obsahovaly neurotoxiny. Bohužel se z takového materiálu dnes stále běžně vyrábí dětské hračky, potravinářské fólie a nádoby, stavební materiál a kosmetické pomůcky. Existují však technologie, které tyto toxické látky dokážou odhalit, je tedy jen na člověku, jak zodpovědně se bude chovat k životnímu prostředí a k ostatním lidem.
